Na čem si pochutnat během dovolené na Sardinii

Jednoduchost  a zároveň výrazné chutě, čerstvé suroviny a dlouhá tradice, to jsou základy sardinské gastronomie. Používají se především rajčata a jiná zelenina, domácí těstoviny, maso a ryby, chléb,víno, sýry

Po předkrmu (antipasto) následuje primo piatto (první chod) secondo piatto (druhý chod), pak sladká tečka – dolce a na závěr malá káva – espresso. Tu Italové pijí na dobré trávení, proto je většinou bez mléka, maličká, silná káva lahodné chuti

1.jpg

Chléb je na Sardinii skutečně posvátný a můžete se s ním setkat v mnoha podobách. Existují doslova stovky druhů chleba, z nichž každý je typický pro určitou oblast či město. Zásluhu na tom má zdejší dlouhá tradice jeho pečení. Ochutnat můžete různé regionální chlebové varianty, jako třeba pistoccucivraxiucoccoi.

 
2.jpg

civraxiu

3.jpg

pistoccu

4.jpg

cocoa

 

5.jpg

Můj nejoblíbenější a zároveň nejznámější je pastýřský chléb pane carasau. Říká se mu také carta di musica. Je to snad proto, že je tenký jako notový papír a nebo proto, že když se rozlamuje vydává to specifický zvuk. Setkat se můžete s obojím vysvětlením.

Tento chleba se peče na dvakrát, i díky tomu vydrží poživatelný několi týdnů až měsíců, což kdysi pastevcům umožnovalo dlouhý pobyt v horách s jejich stády.

Pane carasau se peče ve tvaru velkých kol, v hodně rozpálené peci na dříví, když se nafoukne, vyndá se, vodorovně se rozřízne a obě poloviny se dopečou do křupava. Právě ta křupavost je na něm to nejlepší, svádi k odlamování dalšího a dalšího kousku.


Těstoviny měli vždy v sardinské tradici velký význam. Typickým pokrmem jsou is malloreddus ala campidanesa – gnocchi z tvrdé pšenice v rajčatové omáčce posypané sardským sýrem pecorino

Vynikající jsou třeba i těstoviny fregula – více či méně tlustých kuliček většinou s plody moře a posypané sýrem pecorino.

6.jpg
7.jpg

8.jpg
31103854_779196072279747_7362392883938197504_n.jpg

Moje nejoblíbenější těstoviny jsou culurgiones – ručně dělané ravioli plněné ricotou a mátou, přelité rajčatovou omáčkou.




Sardinské gastronomické tradice přikládají ovšem velký význam masu, typickým pokrmem především ve vnitrozemí je pečené selátko – porceddu. Dbá se na každý detail tradiční přípravy: dřevo na, kterém se peče musí být jalovcové, myrtové nebo dubové. Maso musí být výhradně ze zvířat odchovaných na pastvinách. Peče se celé selátko napíchlé na rožeň, větší se rozpůlí. Peče se společně s myrtou a vavřínem.

9.jpg

10.jpg

Ryby a mořské plody jsou typické spíše pro přímořská města. Alghero je přípravou těchto pokrmů přímo vyhlášené. Za nejrůznějšími specialitami se sem jezdí z celého ostrova.  Můžete ochutnat například langustu na katalánský způsob s rajčaty a cibulí – aragosta alla catalana (jejíž výlov je povolen od března do srpna). Muggine (cípal) je oblíbený na oristánském pobřeží a tonno (tuňák) je rožšířen kolem ostrova Isola di San Pietro a Stintina. Cassola je chutná rybí polévka, zuppa alla castellanese, specialita oblasti kolem Castelsarda je podobná ale je více rajčatová.


Na jídelních lístcích objevíte i chobotnice, plněné kalamáry, srdcovky, kraby. Můžete ochutnat také orziadas – chapadla mořské sasanky obaléná v krupici a smažená.

11.jpg

12.jpg

Pro mě byl nejpřekvapivjejším jídlem mořský ježek, který se jí za syrova, přidává se na těstoviny nebo na pizzu a chutná výborně!

František Wognar